Potravinová soběstačnost (1. část)

V poslední době oživla diskuse o naší potravinové soběstačnosti nebo také potravinové bezpečnosti (dostatkem potravin a jejich finanční dostupností pro všechny obyvatele, zajišťující stabilitu státu v případě krizového scénáře).

Potravinová soběstačnost je základem suverenity státu. Nedostatek výroby vlastních potravin znamená závislost na dovozu, nejistou kvalitu a cenu. Kvalita může být nízká a cena vysoká, podle situace na trhu, který se silní hráči snaží vždy prosadit své zájmy, jak trh umožňuje. Potravinový trh je totiž nejen ekonomické, ale i politické bojiště. Neutkávají se na něm jen domácí nebo konkurující si firmy. Jsou zde i firmy nadnárodní nebo globální. Jejich zájmy se nemusí se zájmy českého spotřebitele vždy shodovat.

Jaký je současný stav zemědělství a potravinářství?

Začněme tím, jak to s ČR vypadá po třiceti letech působení „neviditelné ruky trhu“. Uvedená statistika pochází z veřejně dostupných zdrojů (většinou Agrární komora), čísla jsou zaokrouhlená.

V roce 2019 byl schodek v bilanci zahraničního obchodu za agrární sektor cca 40 miliard Kč (4.000 Kč/obyvatele ČR ročně). Odhadovaná celková průměrná potravinová soběstačnost byla v ČR zhruba 50-60%. Samozřejmě, data se pro různé potravinářské komodity liší. Zatímco v produkci obilovin jsme soběstační, dokonce vykazujeme přebytek obchodní bilance (vývoz za 3 – 4 miliard Kč ročně), nejhorší situace v rostlinné výrobě je u komodit vyžadujících velké množství ruční práce (zelenina, ovoce, brambory, …), kde v podmínkách otevřeného trhu, dotovaná zahraniční konkurence téměř vytlačila naše pěstitele. Zde je hrubý odhad současné produkce max. okolo 30% roku 1989 a dovozy tvoří cca 2/3 domácí spotřeby (pro ujasnění: toto platí pro komodity, které se v našem mírném klimatickém pásmu dají úspěšně pěstovat).

Kromě zeleniny, ovoce a brambor jsou další významnou složkou dovozu již zpracované potravinářské výrobky (balené potraviny, konkurence pro naše potravináře). 

Komodita a podíl v roce 2019 ve srovnání s rokem 2000

jablka                  38%

hrušky                15%

broskve              10%

meruňky             31%

třešně                 18%

rajčata                27%

okurky                 26%

česnek               10%

zelí                      32%

Komodita a relativní rozloha obdělávané půdy za r. 2019 ve srovnání s rokem 1989

brambory          19%

ovoce                 31%

zelenina              43%

cukrová řepa      46%

Tristní situace je i v živočišné výrobě. Ke hlubokému propadu došlo v produkci masa (chov hospodářských zvířat). Specifické je pouze hovězí maso, kde jsme soběstační, ale důvodem je značný pokles spotřeby hovězího masa v uplynulých letech – přibližně na 1/3 spotřeby v roce 1990. Důvodem je jednoznačně cena. Zajímavostí je také to, že naše kvalitní čerstvé hovězí maso (přirozený odchov na pastvinách, v podstatě bio kvalita) se vyváží a k nám se dováží levnější hovězí nižší kvality ze zahraničí.

Komodita a stupeň soběstačnosti v roce 2019 (podíl domácí produkce na konečné spotřebě)

vepřové maso    40%

hovězí maso      100%

drůbeží maso     60%

mléko                  90%

vejce                   60%

Stavy hospodářských zvířat byly značně sníženy. Stav hovězího dobytka celkem je na cca 40% stavu v roce 1989 (z toho dojnice cca 30% původního stavu), stav vepřového je na cca 30% stavu roku 1989. Pro srovnání: Německo, které má srovnatelné klimatické podmínky, má téměř 3x vyšší stavy hovězího a cca 5x vyšší stavy vepřového na hektar zemědělské půdy než ČR.

Nízké stavy hospodářských zvířat znamenají malou produkci statkových organických hnojiv (hnůj, atd.). Nedostatek organických hnojiv má negativní dopad na úrodnost půdy a její propustnost a schopnost zadržovat srážkovou vodu. Nedostatek organického hnojení je nutné nahrazovat průmyslovými hnojivy.

Na webu Správy státních hmotných rezerv (není zde uvedeno datum zprávy - https://www.sshr.cz/pro-verejnost/potravinova-bezpecnost/) je tato zajímavá zpráva: „V tuto chvíli máme potraviny na 1,3 dne fungování státu. To je dohromady 13 milionů porcí. Jde především o mražené maso, konzervy, máslo, sušené mléko, obilí, sýr, cukr a sůl. V této oblasti je Česká republika na rozdíl od ropy totiž soběstačná. Máme tady spoustu supermarketů, zemědělských družstev a výrobců potravin. Takže naše zásoby by pokryly ten první nápor, než by se zase rozjela výroba. Většinu potravin skladujeme u externích dodavatelů. Tyto firmy musí mít podle uzavřené smlouvy ve skladu vždy čerstvé potraviny. Například sušené mléko nesmí být starší než 10 měsíců a tavené sýry se musí vyměnit za čerstvé do 60 dní.“

Zdroj (redakčně upraveno): http://bit.ly/3t9tAWG